Podívejte, já jsem to neudělal schválně. Teď bych to už pojal výrazně jinak, ale to je fuk. # No teda. Vám povím, na to kolik je vám let se vyjadřujete dost drsně. Takhle se bavíte s vnoučaty? # Co že jsem? Co to vůbec znamená? Jakože hajzlík? To jsem nikdy neslyšel, že by někdo řekl. To už se dnes asi ani nepoužívá. Nicméně já vás chápu. Je to váš názor a máte na něj právo.
Jenom říkám, že se bavíme o psovi. Přičemž samozřejmě netvrdím, že by si zasloužil umřít. V tom si rozumíme, myslím. # Navíc, kolik mu bylo, sto nebo tak? Ten už toho před sebou moc neměl. Stejně by to každou chvilku zapichl. Tak se prosím zklidněte, ano? # Podívejte, mně je to fakt líto. Co ode mě ještě chcete? A navíc, původně jsem to ani nechtěl nějak zmiňovat, ale mám od toho vašeho psa promáčklou kapotu.
No fakt, hned vedle předního světla. To se bude setsakramentsky blbě opravovat. Tak co, jsme si kvit? # Ale no tak, už na mě neštěkejte. Vemte si příklad ze svého psa, ten už taky neštěká. … Cože? Já nic neřekl. To jste se asi přeslechla. # Víte co, mám nápad. Co kdybychom to společně probrali někde v klidu, u večeře, to by šlo? # Jo, to mi říkají všichni. … Hm, s tím bych moc nepočítal.