Ahá. Tak vy už máte i právníka? No tak to já si taky nějakého pořídím. Uvidíme, jak se vám to bude líbit. Tak vy mě chcete přivést na mizinu? O to vám jde? No to se ještě uvidí. # Ty vole, tak to bylo drsné. Ta baba mě sprdla na druhou dobu, to jsem nezažil. Říkám jí, jestli něco nepotřebuje a ona hned, že prý ať táhnu. Je ta ženská normální? A pak žeprý, “Tohle mně zaplatíte.” Co to na mě zkoušíš, ty krávo jedna?
Jsi hodný, žes za mě zaskočil. Vím, že to bylo hrozně narychlo. Máš to u mě, dík. — Není zač. Teď jsme si kvit. Vůbec se jí nejde divit, že zuří. To jsem fakt trochu přepískl. Myslíš, že pomůže, když se jí omluvím? — Za pokus to stojí. Fred mě poprosil, abych ti přečetl tenhle vzkaz. — Dobře. Co je tam napsané? — No to mě podrž. Tady je, že jsi adoptovaný.
Komik byl neskutečně vtipný. Já si ovšem neuvědomil, že jsem si nevypnul mobil. Když ten pak začal uprostřed vystoupení zvonit, mohl jsem se studem propadnout do země. To se mně nikdy nestává. A ještě horší bylo, že mě pak ten komik seřval před celým publikem. Vždyť já to proboha nemyslel zle—jsem ohleduplný člověk a určitě jsem jej nechtěl rozhodit—tak moc se podle mě čílit nemusel. Úplně mi tím zkazil zbytek večera. Pak už jsem neměl chuť smát se vůbec ničemu.