Ten kluk chce, abyste se vzali a myslí to úplně vážně. Ty ale nějak nejevíš zájem. — No a divíš se mně? Víš, jak to u mě vždycky dopadá. Takže počkej, jestli to správně chápu, tak buď s tím hned teď na místě seknu, nebo mě pošlete na léčení. Jiné možnosti nejsou? — V podstatě ne. / Víceméně ne. Musím uznat, že to auto vypadá fakt dobře. I když já sám bych si asi vybral spíš něco menšího. — No, každý chceme to svoje. / Proti gustu žádný dišputát. /…read more
Nazdar. Dík, žes přišel. Asi bys rád věděl, co se tak hrozného děje. Vysvětlím ti to. … A víš co, možná se na to radši posaď. Takže: zhruba před hodinou jsem seděl v autě a jel… to je jedno kam. No a nějak jsem to nezvládl a přejel jsem tamté paní psa. … Jak říkám, moje chyba to v žádném případě nebyla. Jakože jo, možná jsem na chvilku zdřímnul, ale co už.
Kluci pro mě byli srozumitelní. Pokud si u nich chtěl člověk vydobýt nějakou úctu, stačilo rozdávat stejné rány jako oni. U holek tomu bylo jinak. Tam bylo nejdůležitější umět lhát a předstírat soucit. Jelikož jsem byla vychovaná k pravdomluvnosti, bylo mi líp s kluky. Fungovalo to parádně, dokud jsme nepřešli na střední, tam mě ze skupiny vyšoupli. Pár dní jsem z toho byla otrávená, pak ale jsem přestala fňukat a rozhodla se najít si nové kamarády. Potíž byla v tom, že jsem neměla sebemenší tušení, jak na to.