Jenom říkám, že se bavíme o psovi. Přičemž samozřejmě netvrdím, že by si zasloužil umřít. V tom si rozumíme, myslím. # Navíc, kolik mu bylo, sto nebo tak? Ten už toho před sebou moc neměl. Stejně by to každou chvilku zapichl. Tak se prosím zklidněte, ano? # Podívejte, mně je to fakt líto. Co ode mě ještě chcete? A navíc, původně jsem to ani nechtěl nějak zmiňovat, ale mám od toho vašeho psa promáčklou kapotu.
To znamená, že spolu chodíme! No teda. Ale pokud se obejví nějaká hezčí holka, tak ode mě odejdeš a půjdeš za ní, že? — O tom nepochybuj. Poslyš, já musím na jakousi charitativní uměleckou akci, kam mě tahá žena. Nechceš se přidat? — Ani ne. Ale dík za pozvání. Jak to, že Steve není ve škole? — Zlobil, a tak ho poslali domů. — No hurá, nejvyšší čas. Mě už v jeho věku i zatkli. Dvakrát.
Cože? Oni nám to stavební povolení zase nedali? Že já se vůbec snažím. Člověk by si řekl, že to ti právnící dokážou nějak zařídit, vzhledem k tomu, kolik jim platím. — Já do toho teda nechci nějak vrtat, ale mám kamaráda právníka, který se shodou okolností specializuje právě na stavební povolení. Znáte ten ohavný věžák, co teď postavili v centru? To zařizoval on.