To znamená, že spolu chodíme! No teda. Ale pokud se obejví nějaká hezčí holka, tak ode mě odejdeš a půjdeš za ní, že? — O tom nepochybuj. Poslyš, já musím na jakousi charitativní uměleckou akci, kam mě tahá žena. Nechceš se přidat? — Ani ne. Ale dík za pozvání. Jak to, že Steve není ve škole? — Zlobil, a tak ho poslali domů. — No hurá, nejvyšší čas. Mě už v jeho věku i zatkli. Dvakrát.
Není to tady trochu zvláštní, teď když tu nejsem? — Ty, ani moc ne. Ale když to zmiňuješ, je pravda, že je tu najednou mnohem míň křiku. Mike na mě zase něco zkoušel, tak jsem po něm hodila skleničku a vyhnala ho. — Žádná škoda. Z toho kluka nic dobrého nekoukalo. Kdybys pod pohrůžkou zastřelení musel říct, se kterou z nás je větší zábava, kdo by to byl? Pravdu, prosím. — Radši ne. Musím?
Nerad to říkám, ale finančák nás má v hrsti. Jsme v prdeli. — Jak to mluvíš?! — Se z toho neposer. Vždyť nás nikdo neslyší. Mám nápad. Co kdybychom se vykašlali na vaše a zašli do kina, jenom sami dva. — To by bylo super. Doufala jsem, že to navrhneš. Díky za vyzvednutí, Donno. Co ti dlužím za odvoz? — To neřeš. Tohle platím já.